LGBTQ těhotenství v Čechách

Následující text vznikl na základě skutečného příběhu lesbického páru, který se s námi podělil o svou cestu k rodičovství. Z důvodu ochrany jejich soukromí publikujeme jejich odpovědi anonymně.

Cesta k rodičovství nemusí být přímočará

"Cesta byla poměrně dlouhá, celkem šlo o pět let," začíná svůj příběh jedna z partnerek. Společně nejprve zkusily asistovanou reprodukci formou IVF, která však nebyla úspěšná. Nakonec se domluvily s kamarádem, který souhlasil s rolí dárce. "Nechce plnit roli otce, ale také není tajemstvím, že je dárcem on. S tím jsme s partnerkou souhlasily, protože to dává možnost osvojení, abychom mohly být obě právoplatnými rodiči."

Rozhodnutí o tom, která z nich bude těhotná, bylo jasné od začátku – jedna z nich po dítěti více toužila a byla o pár let mladší než její partnerka.

"Moje partnerka byla největší opora, to jak v procesu snažení, tak v těhotenství. Vzhledem k předchozím nevydařeným pokusům jsem byla na začátku ve stresu, ale ona udržovala naději a optimismus."

Poznámka psychologa

Rozhodování o tom, kdo z partnerek ponese dítě, může být v lesbických párech komplexní proces. Zahrnuje nejen biologické faktory (věk, zdravotní stav, reprodukční schopnosti), ale také emocionální touhy, představy o mateřství a praktické úvahy. Je důležité, aby měl pár prostor otevřeně o těchto tématech mluvit a aby obě partnerky mohly být v procesu aktivně zapojeny – každá svým způsobem.

Když jedno těhotenství znamená dva coming outy

Zatímco heterosexuální pár oznamuje těhotenství a okolí ví, "jak se to stalo", tento pár čelil často velmi osobním otázkám. "Pokud těhotenství oznámí heterosexuální pár, tak to lidé oslaví a všichni ví, jak se to stalo :) U nás je to vždy další coming out, i poměrně cizí lidé se ptají, jak jsme to udělaly, jak to probíhalo," popisuje těhotná partnerka.

"Lidé kladli i dost osobní otázky, na které se heterosexuálních párů nikdo neptá." Například se běžně ptají na to, zda dítě bude mít dostatečné vzory, jak to budou dělat. "Všichni používají termín otec, i když u nás jde o roli dárce. V tomto ohledu je to náročnější. To je stejné u vzorů – lidé se heterosexuálních párů neptají, zda jejich dítě bude mít dostatečné vzory, jak to budou dělat atd."

Přesto měly podporu tam, kde to bylo nejdůležitější: "Jsme spolu dlouho, věděly jsme, že rodiny budou nadšené, proto jsme neměly žádné obavy. Co se týče okolí, tak jsme věděly, že to nějakou dobu bude pro okolí senzace."

Poznámka psychologa

Neustálé vysvětlování, jak vzniklo těhotenství, může být pro LGBTQ páry značně vyčerpávající. Tyto otázky, ač často míněné z čisté zvědavosti, mohou působit invazivně a signalizovat, že jejich cesta k rodičovství je vnímána jako "jiná" nebo "méně legitimní". Je důležité si uvědomit: Ne všechno, co nás napadne, musíme říct nahlas. Těhotné LGBTQ páry mají stejné právo na soukromí jako kdokoliv jiný.

Ve zdravotnictví: Mezi pochopením a automatickými předpoklady

Zkušenosti ze zdravotní péče byly smíšené. "Na spoustě vyšetření se automaticky ptají na 'tatínka'. Například u screeningu, kde bylo možné zjistit pohlaví, mi lékař řekl, že to přeci neřekne bez otce, když jsem tam sama," vzpomíná těhotná partnerka.

"Takže často bylo nutné se coming outovat. Ale moje lekařka i všichni v porodnici byli moc milí, chovali se k nám stejně jako k jiným párům. Pouze bylo nutné říct, že se na otce nečeká, protože je tam matka."

Doporučení pro zdravotníky

Jako odborníci v oblasti prenatální psychologie doporučujeme zdravotníkům:

  1. Používejte genderově neutrální jazyk: Místo "tatínek" nebo "manžel" používejte "partner/ka" nebo "druhý rodič"

  2. Neptejte se automaticky na otce: Zeptejte se spíše: "Bude s vámi někdo na vyšetření/porodu?"

  3. Nezapomeňte: Některé ženy chodí na vyšetření samy z vlastní volby, jiné mají partnerku místo partnera, další mohou být single maminky

  4. Vytvořte bezpečný prostor: I malá změna ve formulaci otázek může udělat velký rozdíl v tom, jak se pacientka cítí

Právní realita: Když biologická matka není právní matka

Největší zátěží pro tento pár je současná právní situace. "Partnerka je momentálně pro syna cizí člověk, dokud neprobíhne osvojení, které je běh na dlouhou trať, tak je vše na domluvě a ochotě lidí. Jde hlavně o lékaře a sociální pracovníky," popisuje biologická matka.

"Problém byl už vyzvednout rodný list. Běžně pro něj zajede otec, aby žena po porodu nemusela, ale v našem případě to byl trochu boj s matrikou, aby bylo možné ho zaslat. I co se týče běžných věcí jako je plavání kojenců, je nutné, aby tam přišel zákonný zástupce."

Co by se mělo změnit?

"V první řadě legislativa," odpovídá pár bez váhání. "Mělo by být manželství pro všechny, abychom se stále necítily jako páry druhé kategorie. Jakmile přestanou být rozdíly a bude možné řešit těhotenství na IVF klinikách nebo moci společně adoptovat, tak to přestane být taková senzace. A lidé by si měli uvědomit, že ne všechno, co je napadne, musí říct nahlas. Není běžné ptát se na sexuálním životu lidí kolem nás, které sotva známe."

Poznámka psychologa

Právní nejistota a fakt, že jedna z matek musí čekat měsíce či roky na osvojení vlastního dítěte, představuje významný zdroj stresu pro celou rodinu. Tato situace nejenže komplikuje praktické záležitosti péče o dítě, ale také má dopad na psychickou pohodu obou partnerek. Netěhotná partnerka může prožívat pocity vyloučení, nejistoty a bezmoci, zatímco biologická matka nese celou právní odpovědnost sama, i když rodičovství sdílejí obě.

Co rodina znamená

"Rodina pro mě byla vždycky hodně důležitá. Jsem z rodiny, která se neustále navštěvuje, tráví spolu čas a je v ní hodně dětí. Proto je pro mě i mateřství důležité, chci, aby náš syn mohl vyrůstat v harmonickém prostředí a měl lásku a podporu," sdílí biologická matka svou motivaci.

"Hodně jsme nacházely podporu v rodině a u přátel. Pro mě byla největší oporou moje partnerka."

Vzkaz pro další LGBTQ páry

"Pokud opravdu chtějí být rodiči, tak ostatní věci, jakkoli jsou náročné nebo otravné, se dají vyřešit. Důležité je, aby byli oba/obě rozhodnuti a odhodláni jít do toho, i když to nemusí vyjít hned," vzkazuje pár ostatním.

Jako inspirační zdroj doporučují profil Dva tatové, který sledují.

Závěrečná poznámka od TěhoDuše

Příběhy LGBTQ rodičů nám ukazují, že láska, odhodlání a touha po rodičovství jsou univerzální – nezávisí na sexuální orientaci. Systém péče o těhotné by měl reflektovat různorodost rodin a vytvářet bezpečné prostředí pro všechny.

Jako psychologové vidíme, že LGBTQ páry často čelí dodatečné psychické zátěži – od neustálého coming outu přes právní komplikace až po necitlivé otázky okolí. Přitom potřebují stejnou podporu jako všichni ostatní rodiče. Možná ještě o něco více, protože musí zvládat vše, co heterosexuální páry, a navíc ještě systém, který na ně není připravený.

Děkujeme oběma ženám za jejich otevřenost a odvahu sdílet svůj příběh.