Těhotenství může být náročné i pro muže

Těhotenství bývá vnímáno jako období, které se primárně týká ženy a miminka. Pozornost okolí, odborníků i celé společnosti většinou směřuje právě k nim. Méně pozornosti je věnováno partnerům, kteří také procházejí významnými změnami. Na partnery jsou navíc kladeny mnohé nároky. V tomto příspěvku chceme mluvit o tom, že těhotenství může být náročné i pro muže.

Emocionální změny a tlak na to být ženě oporou

Pro mnoho mužů představuje těhotenství období, které s sebou nese silný tlak na to „držet vše pohromadě“. Očekává se, že budou emocionální oporou partnerky, která prochází fyzickými i psychickými změnami. Společenské normy je často vedou k tomu, aby zůstali silní a neukazovali slabost. Mají být ti, kdo uklidňují, drží hranice a k tomu všemu zvládají všechny praktické věci kolem. Muži však mohou také prožívat strach, nejistotu a obavy z budoucnosti, jen mají obvykle méně prostoru o těchto pocitech mluvit. Své vlastní emoce si pak většinou nechávají pro sebe. Tento tlak ale může být velmi náročný. Muži mohou mít pocit, že nemají právo být vystrašení, unavení nebo zmatení, a že své emoce musejí potlačit. Právě to může vést k většímu stresu, frustraci a pocitu osamělosti v období, kdy i oni potřebují podporu.

Psychické zdraví mužů je v tomto křehkém období plném změn ohroženo a je třeba mu věnovat pozornost. Například se hodně mluví o diagnóze poporodní deprese u žen, ale méně lidí ví, že existuje i poporodní deprese u mužů (PPND = Paternal Postnatal Depression). Výzkumy uvádí, že  prevalence úzkosti je 5-10% a prevalence deprese 5 - 15 %, a to v období od početí dítěte až do 1 roku věku dítěte.  Zároveň muži často zpochybňují legitimitu svých potíží. (Darwin et al., 2017)

Formování otcovské identity během těhotenství

Těhotenství partnerky může být pro muže náročným obdobím také proto, že se začíná formovat otcovská identita.  Ačkoli těhotenství fyzicky neprožívají, vnitřně se na novou roli postupně připravují. Mnoho mužů popisuje směs nadšení, zodpovědnosti a obav. Jjak zvládnou roli otce, jak se změní jejich partnerství a zda budou umět být dobrými rodiči. Tato „psychická příprava“ je přirozenou součástí vývoje rodičovské identity. Muž se učí představovat si budoucí dítě, přemýšlí o své roli v rodině, zvažuje, co bude potřebovat změnit ve svém životě. Pro mnoho mužů může být náročné, že současná společenská očekávání kladou na muže nárok být současně živiteli, pečovateli i emocionálně dostupnými rodiči, což může vést k vnitřnímu napětí a psychické zátěži (Crespi & Ruspini, 2015). Myšlenky na novou roli tedy mohou přinášet radost, ale i pochybnosti či stres. Je to období, kdy se rodí nový vztah – nejen k dítěti, ale i k sobě samému jako budoucímu otci.

Jak těhotenství ovlivňuje vztah mezi partnery

Výzkumy ukazují, že v období těhotenství a po narození dítěte může partnerská spokojenost dočasně klesat, a to i u vztahů, které byly dříve funkční a stabilní ( Doss et al., 2009). Nejde o selhání vztahu, ale o běžnou reakci na velkou životní změnu. Mění se dynamika každodenního fungování, komunikace i intimity. Partner může cítit nejistotu a někdy i odstup a pocit opuštění, protože se pozornost ženy přirozeně přesouvá k  miminku. Zároveň se muži mohou v tomto období cítit méně zahrnutí do procesu těhotenství a příprav na rodičovství – plánování, rozhodování i kontakt se zdravotníky se často soustředí především na ženu a dítě, zatímco potřeby a pohled muže zůstávají méně viditelné nebo opomíjené. To může posilovat pocit, že „stojí spíše stranou“, přestože jsou vnitřně velmi angažovaní.

Stává se také, že muž a žena mají během těhotenství rozdílné potřeby. Zatímco žena často hledá jistotu, pochopení a sdílení, muž řeší, zda situaci „zvládne“ – finančně, prakticky a psychicky. Tyto rozdílné potřeb pak  mohou přinášet napětí, nedorozumění či pocit, že „každý je někde jinde“.

Proměnou často prochází také partnerská sexualita. Může se snížit frekvence intimního kontaktu, objevují se obavy o bezpečí dítěte, změny v touze či nejistota v tom, co je v tomto období „v pořádku“. Sexualita se tak může dočasně posouvat od fyzického prožitku k jiným formám blízkosti, jako je něha, dotek nebo sdílení emocí. (Von Sydow, K. 1999). Tyto změny mohou někdy v budoucích rodičích vyvolávat obavy o vztah a společnou budoucnost. Je důležité ale připomenout, že jde o běžnou součást adaptačního procesu na nové životní období.

Podpora muže v těhotenství

Jsme v tom spolu - důležitost otevřeného sdílení

Otevřená komunikace je v těhotenství klíčová, protože každý z partnerů prožívá něco jiného a často i v jiném tempu. Některé obavy jsou zjevné a jiné mohou být vidět méně – například pocity nedostatečnosti, strach z neznámého nebo obavy ze změn ve vztahu. Bez sdílení může vznikat v páru pocit osamění. Mluvení o emocích, umožní oběma pochopit, co se v tom druhém odehrává, hledat řešení a zároveň si být blíž. Výzkumy ukazují, že kvalita partnerské komunikace v přechodu k rodičovství významně souvisí s partnerskou spokojenosti a se zvládáním zvýšené zátěže tohoto období. Longitudinální osmi-letá prospektivní studie Doss a kol. ukazuje, že páry, které si dokážou vytvářet prostor pro sdílení i negativních emocí bez hodnocení a bagatelizace, vykazují menší pokles vztahové kvality a lépe se adaptují na nároky spojené s těhotenstvím a rodičovstvím (Doss et al., 2009). 

Prostor pro partnerovo prožívání a emoce:

Dát partnerovi prostor pro jeho prožívání a uvědomit si, že i pro něj může být těhotenství náročné. Muži by se neměli bát si tento prostor brát – jejich pocity jsou stejně důležité jako pocity partnerky. Když má muž možnost mluvit o svých obavách, nejistotách nebo tlaku, snižuje se napětí a posiluje se pocit, že na změny nejsou partneři sami, ale že jimi procházejí společně.

Zapojení muže do příprav: 

Důležité je také aktivní zapojování obou partnerů do příprav na příchod dítěte – společné návštěvy v poradně, plánování péče, výběr jména či příprava prostoru pro miminko posilují pocit sdílené odpovědnosti.

Každodenní momenty blízkosti:  

Je důležité pouštět si do života humor, doteky, krátké rituály či projevy něhy, které pomáhají udržet partnerský vztah živý a chrání ho před tím, aby se těhotenství a rodičovství staly pouze „projektem“ zaměřeným na výkon a povinnosti.

Nebát se vyhledat pomoc!

Někdy jsou změny tak intenzivní, že je jeden nebo oba  z partnerů nezvládají sami – a to je v pořádku. Pomoc odborníka neznamená selhání, ale péči o sebe, vztah a i budoucí rodinu. U mužů se navíc psychická zátěž často projevuje jinak než u žen a může zůstat dlouho skrytá. Pomoc je vhodné vyhledat zejména tehdy, pokud se objevuje dlouhodobý stres nebo vyčerpání, pocit, že „to nezvládám“, podrážděnost či stažení se do sebe, potíže se spánkem nebo soustředěním, ztráta zájmu o běžné věci nebo narůstající napětí ve vztahu. 

Je v pořádku vyhledat pomoc a podporu odborníka i v situaci, kdy se obtíže nezdají být výrazné. Sdílení a odborná podpora mohou fungovat preventivně – pomáhají zorientovat se v nových nárocích, posílit zvládací strategie a předejít tomu, aby se potíže postupně prohlubovaly.

Společná cesta k rodičovství

V těhotenství se nemění pouze žena. Proměnou prochází vztah, identita a každodenní život obou partnerů. I muž prožívá náročné a křehké období, ve kterém se potýký s mnoha novými pocity a zkušenostmi. Postupně si vytváří vztah k dítěti, přehodnocuje svou roli, zkouší se zorientovat v nových odpovědnostech a hledá způsob, jak být oporou partnerce i sám sobě. Když je těhotenství vnímáno jako společný proces, nikoliv jako dvě oddělené zkušenosti, vzniká více prostoru pro porozumění, vzájemnost a spolupráci. Právě tato sdílená cesta – s jejími nejistotami, změnami i radostmi – může posílit partnerský vztah a vytvořit pevnější základ pro rodičovství.

Marie z TěhoDuše

Zdroje:

Crespi, I., & Ruspini, E. (2015).
Transition to fatherhood: New perspectives in the global context of changing men’s identities. International Review of Sociology, 25(3), 353–358.
https://doi.org/10.1080/03906701.2015.1078529

Darwin, Z., Galdas, P., Hinchliff, S., Littlewood, E., McMillan, D., McGowan, L., & Gilbody, S.; Born and Bred in Yorkshire (BaBY) team. (2017).
Fathers’ views and experiences of their own mental health during pregnancy and the first postnatal year: A qualitative interview study of men participating in the UK Born and Bred in Yorkshire (BaBY) cohort. BMC Pregnancy and Childbirth, 17(1), 45.
https://doi.org/10.1186/s12884-017-1229-4

Doss, B. D., Rhoades, G. K., Stanley, S. M., & Markman, H. J. (2009).
The effect of the transition to parenthood on relationship quality: An 8-year prospective study. Journal of Personality and Social Psychology, 96(3), 601–619.
https://doi.org/10.1037/a0013969

Meleagrou-Hitchens, L.-A., & Willig, C. (2022).
Men’s experience of their transition to first-time fatherhood during their partner’s pregnancy: An interpretative phenomenological analysis. Journal of Men’s Health, 18(1), 1–11.
https://oss.jomh.org/files/article/20221108-164/pdf/JOMH.2021.102.pdf

von Sydow, K. (1999).
Sexuality during pregnancy and after childbirth: A meta-content analysis of 59 studies. Journal of Psychosomatic Research, 47(1), 27–49.
https://doi.org/10.1016/S0022-3999(98)00106-8