Zklamání z pohlaví miminka je častější než si myslíte

Možná jste viděli videa z "gender reveal" party, kde nadšená maminka s tatínkem odkrývají barvu dortu nebo konfet. Většina těchto záběrů ukazuje slzy štěstí. Ale co ta videa, která zůstávají nesdílená – kde se namísto radosti objeví stín zklamání?

Tento pocit má jméno: gender disappointment neboli zklamání z pohlaví dítěte. A je mnohem častější, než by si kdo myslel.

Co říká výzkum?

Gender disappointment lze definovat jako subjektivní pocity smutku při zjištění, že pohlaví dítěte je opačné, než rodič doufal nebo očekával.

Přibližně 20 % maminek prožívá určitou míru zklamání z pohlaví svého dítěte.

V západních kulturách touží maminky většinou po dcerách nebo "genderové rovnováze" v rodině - mít jednu holčičku a jednoho chlapečka. V asijských kulturách zase touží častěji po chlapečkovi.

Co vidím ve své praxi

Pokud se s tím žena setká, může to být naprosto pohlcující. A je to v pořádku to přiznat.

Setkávám se s maminkama, které mi popisují, že pláčou celé dny. Že se nemohou podívat na ultrazvukové fotky. Že se vyhýbají kamarádkám, které čekají "to správné" pohlaví. Že se cítí jako příšery, protože by přece měly být vděčné.

Dovolte mi pár modelových případů (jsou anonymní a jde o několik případů smíchaných do jednoho):

"Měla jsem dva kluky a celý život jsem snila o holčičce. Když mi při třetím těhotenství řekli, že je to zase kluk, rozbrečela jsem se přímo v ordinaci. Bylo mi tak strašně. Styděla jsem se před doktorkou, před manželem, sama před sebou. Týden jsem nedokázala nikomu říct výsledek. Plakala jsem v noci, když všichni spali. Říkala jsem si, že jsem hrozná matka, že si nezasloužím ani ty děti, co mám."

"Já jsem chtěla kluka. Všude kolem mě byly holčičky a já si představovala, jak budu mít malého parťáka. Když řekli 'holčička', cítila jsem... nic. Prázdnotu. A pak obrovskou vinu, že necítím tu radost, kterou bych měla. Bála jsem se, že se s ní nikdy nespojím."

Proč vám to říkám? Protože chci, abyste věděly, že pokud toto prožíváte, nejste samy. Že tyto pocity nejsou důkazem toho, že budete špatnou matkou. Jsou důkazem toho, že jste člověk s očekáváními, sny a představami – a ty právě dostaly ránu.

Kdy je to ještě "normální" a kdy vyhledat pomoc?

Dobrou zprávou je, že většina případů se vyřeší sama – často stačí první pohled na miminko, první pohlazení, první kojení. Ten malý človíček ve vašem náručí najednou není "kluk" nebo "holka", ale vaše dítě.

Ale pozor, když:

  • Pocity smutku přetrvávají déle než několik týdnů

  • Nedokážete se na miminko těšit ani trochu

  • Máte pocit absolutního odpojení od těhotenství

  • Pláč nebo úzkost zasahují do běžného fungování

  • Objevují se myšlenky na sebepoškození

  • Cítíte, že by vám to pomohlo

V těchto případech prosím vyhledejte odbornou pomoc. Uděláte tak to nejlepší nejen pro sebe, ale i své dítě a váš společný vztah.

Co říká výzkum?

Pokud nejsou nízká nálada a zklamání z pohlaví včas rozpoznány a řešeny, mohou eskalovat a ovlivnit mateřské pouto a vazbu s dítětem.

Byla také zjištěna souvislost mezi zklamáním z pohlaví a poporodní depresí.

Co funguje? Praktické tipy, které se mi osvědčily

Dejte si svolení truchlit

Zní to zvláštně – vždyť nikdo neumřel. Ale vlastně "jakoby jo". Vy jste ztratily něco reálného: představu, sen, očekávání. A to bolí.

  • Řekněte si nahlas: "Je v pořádku, že jsem smutná."

  • Napište si do deníku vše, co jste si představovaly – a rozlučte se s tím

  • Dopřejte si čas – nemusíte být hned nadšené

  • Jedna maminka z mé praxe psala dopis "holčičce, kterou si přála", když se dozvěděla, že čeká chlapečka. Napsala jí, co si s ní představovala, jak moc ji chtěla. A pak ten dopis spálila.

Prozkoumejte své "proč"

Často zjistíme, že za touhou po konkrétním pohlaví stojí něco hlubšího:

  • Vztah s vlastní matkou/otcem

  • Touha "napravit" vlastní dětství

  • Strach z neznámého

  • Tlak okolí nebo partnera

Otázky, které pomáhají:

  • Odkud tato představa pochází?

  • Co konkrétně bych s holčičkou/klukem dělala, co s druhým pohlavím nejde?

  • Jsou tyto aktivity skutečně vázané na pohlaví?

"Když jsem se zamyslela, uvědomila jsem si, že jsem chtěla holčičku, protože mám krásný vztah s mámou a chtěla jsem to zažít znovu. Ale pak mi došlo – ten vztah nevznikl proto, že jsem holka. Vznikl proto, jaká máma je. A taková můžu být i já. Pro kohokoliv."

Vypněte sociální sítě (aspoň na chvíli)

Všechny ty dokonalé gender reveal fotky, růžové nebo modré balónky, nadšené komentáře... nepomáhají.

  • Dejte si detox od Instagramu

  • Odhlašte se z těhotenských skupin, pokud vás zraňují

  • Je v pořádku odložit oznámení rodině

Najděte si "důkazy" z reality

Často máme zkreslené představy o tom, jaké je rodičovství s klukem vs. holčičkou.

  • Stravte nějaký čas s dětmi "nechtěného" pohlaví

  • Sledujte rodiny, které vás inspirují

  • Vzpomeňte si na vztahy s lidmi opačného pohlaví, které vás obohatily

Vyberte jméno, které vás spojí

Někdy je miminko dlouho jen "ten kluk" nebo "ta holka". Konkrétní jméno pomáhá přestat vnímat pohlaví a začít vnímat člověka.

Nemusíte předstírat

  • Nekupujte hned věci v "té správné" barvě, pokud to bolí

  • Je v pořádku říct blízkým, že potřebujete čas

  • Nemusíte se tvářit nadšeně, když nadšené nejste

Mluvte o tom (ale vybírejte si, s kým)

Pozor na toxickou pozitivitu. Vyhněte se lidem, kteří řeknou "hlavně že je zdravé" (to víte sama). Hledejte někoho, kdo řekne "to musí být těžké, chceš o tom mluvit?"

Závěrem

Gender disappointment není známkou toho, že budete špatná máma. Je to lidská reakce na nesplněné očekávání.

Lidé často prožívají obrovské množství viny a studu, protože prožívání zklamání a to není to, co by "idealizovaná dokonalá matka" měla údajně cítit. Ale právě proto je důležité o tomto tématu mluvit.

Vaše dítě není "kluk" nebo "holka". Vaše dítě je unikátní bytost, která vás překvapí tisíckrát – a pohlaví bude to nejméně zajímavé překvapení ze všech.


Tereza z TěhoDuše

Zdroje

Capsule NZ. (2025, June 2). Gender disappointment: Why is it on the rise? https://capsulenz.com/diaries/the-motherhood-diaries/gender-disappointment/

Gidget Foundation Australia. (n.d.). Gender disappointment. https://www.gidgetfoundation.org.au/fact-sheets/gender-disappointment

Happiest Baby. (2023, September 27). Gender disappointment: What it is and how to deal. https://www.happiestbaby.com/blogs/pregnancy/gender-disappointment

Hendl, T., & Browne, T. K. (2020). Is 'gender disappointment' a unique mental illness? Medicine, Health Care and Philosophy, 23(2), 281–294. https://doi.org/10.1007/s11019-019-09933-3

Jayarajah, C. (2024). 'It's a girl!' Is gender disappointment a mental health or sociocultural issue? BJPsych Bulletin, 48(6), 1–5. https://doi.org/10.1192/bjb.2023.78

Stahnke, B., & Cooley, M. (2025). A systematic review of current literature on gender disappointment. Affilia: Feminist Inquiry in Social Work. https://doi.org/10.1177/10664807251333763

Theerthaana, P., & Sheik Manzoor, A. K. (2019). Gender disappointment in India: SEM modeling approach. Archives of Women's Mental Health, 22(5), 593–603. https://doi.org/10.1007/s00737-018-0929-8

TODAY. (2013, January 29). Gender disappointment: Expectant mothers confess secret regrets. https://www.today.com/parents/gender-disappointment-expectant-mothers-confess-secret-regrets-1c8144610