Jak moc ovlivňuje stres matky v těhotenství psychiku dítěte?

Těhotenství je citlivé období, kdy je ideální, aby byla žena v klidu, příliš se nestresovala a dopřála si sebepéči. Přesto se někdy stane, že se stresu nepodaří zabránit. Pokud pak narazíme na film In Utero, nebo knihy typu Prvotní otisky (Janov, 2012), můžeme se na první dobrou vyděsit. Ačkoliv  tyto zdroje bývají emocionálně silné a mohou na nás působit přesvědčivě, jejich závěry nejsou vždy v souladu s vědeckým konsenzem - výsledky výzkumů tak jednoznačné nejsou. Zdá se také, že dlouhodobé dopady na dítě jsou obvykle relativně malé (některé výzkumy nezjistily žádné, část studií mírné, další maximálně střední). Navíc, jakkoliv nechci téma stresu v těhotenství nijak zlehčovat, na vývoj dítěte má vliv i celá řada dalších faktorů a důležité (mnohdy důležitější) je i to, co se děje po porodu.

Následující řádky obsahují informace o tom, 

• proč jsou výsledky studií nejednoznačné,

• co konkrétně výzkumy zjistily,

• stručná doporučení pro období těhotenství.

 Proč to není tak jednoznačné?

Psychický vývoj dítěte je kromě prenatálního vývoje (období před narozením) ovlivněn celou řadou dalších faktorů jako je genetika, prostředí, kde vyrůstá apod. I když se výzkumy snaží zohlednit více možných proměnných, jejich možnosti jsou omezené. Záleží např., jak konkrétně byly provedeny – jaké metody ověřovaly psychiku žen či dětí, na věku dětí v době výzkumu, intenzitě stresu matky aj. Pokud je chování či emocionalita dětí posuzována pomocí dotazníků vyplněných rodiči, je třeba brát ohled na to, že hodnocení rodičů nemusí být zcela objektivní a rodiče s emočními problémy mohou projevy svých dětí vnímat negativněji, což může ovlivnit výsledky výzkumu (viz např. Takegata et al., 2021).

Ačkoliv řada článků i vědeckých studií dochází bez zohlednění dalšího kontextu k závěru, že děti, jejichž matky byly v těhotenství větší míře stresu, bývají samy více náchylné psychickým obtížím, můžeme si klást otázky typu: 

• Co když je matka ve stresu nejen během těhotenství, ale i dlouhou dobu po porodu? Do jaké míry by bylo dítě ovlivněno samotným obdobím před narozením a do jaké dlouhodobým stresem matky po něm?

• Co genetika? Pokud bychom se zaměřili na skupinu žen, které v těhotenství prožívají výrazný stres, nebude mezi nimi i více těch, které k tomu mají genetické předpoklady, případně alespoň jejich partneři? Není pak dítě ovlivněné spíše geneticky?

• Pokud je matka více ve stresu v průběhu těhotenství, ale po narození již dítě vyrůstá v bezpečném prostředí a má kvalitní rodinné vazby, není tak možné případné negativní vlivy z doby před narozením eliminovat?

Zaměřila jsem se tedy přednostně na studie, které vzaly v potaz i ostatní faktory, nikoliv jen stres matky v těhotenství samotný. Výzkumy se zabývaly vlivem stresu či úzkosti matky v těhotenství na psychický vývoj jejich dětí, ať šlo o temperament, autistické rysy či ADHD nebo intelekt dítěte. 

Co konkrétně výzkumy zjistily?

Kognitivní a intelektové schopnosti

Metaanalýza (Delagneau et al., 2023), která porovnávala data z více studií, sice shledala mírnou souvislost mezi stresem a/nebo úzkostlivostí matky během těhotenství a obecnými intelektovými schopnostmi dětí, ačkoliv už nenašla spojitost s dalšími kognitivními funkcemi jako jazyk, pozornost a exekutivní funkce. Tato studie ale byla korelační a hledala tedy pouze souvislost, nikoliv přímou kauzalitu, nezohlednila tedy např. intelektové schopnosti rodičů či socioekonomický status rodiny.

Oproti tomu výzkumy (Tse et al. 2010) zabývající se intelektovými schopnostmi zjistily pouze velmi slabý nebo žádný efekt prenatálního stresu na pozdější IQ či kognici dítěte. Děti maminek s depresivními symptomy v těhotenství sice měly o 3,8 bodu horší skóre v testu receptivní slovní zásoby (Peabody PPVT), při zohlednění socioekonomických a rodinných faktorů však tento rozdíl prakticky zmizel. Protože ženy s nižším socioekonomickým statusem (např. nižšími příjmy) častěji vykazovaly depresivní symptomy, horší skóre v testu slovní zásoby souviselo spíše s nižším socioekonomickým statusem než přímo se sklony k depresím (děti s nižším socioekonomickým statusem častěji vyrůstají v prostředí s menšími stimulačními podněty nebo omezenými vzdělávacími příležitostmi). Podobně ani nizozemská studie (Cortes-Hidalgo et al. 2018) nenašla po zohlednění IQ matky a jejího socioekonomického statusu žádný vliv stresu v těhotenství na IQ dítěte, pouze u jedné ze sledovaných menšin, ale i tam se jednalo pouze o mírný efekt. Čínská studie (Lin et al., 2017) oproti tomu shledala, že vliv stresu matky v těhotenství může mít vliv na na vybrané kognitivní schopnosti (hrubou motoriku, jemnou motoriku, adaptivní a sociální chování) batolat, zatímco stres matky po porodu měl výraznější vliv na temperament dítěte (viz níže), přestože se ty dopady jevily spíše malé až střední.

Emoce, temperament a chování dítěte

Takegata et al. (2021), kteří provedli srovnání více studií, upozorňují na nejednoznačnost výzkumů u dětí v kojeneckém věku. Ač některé sledované výzkumy našly možné souvislosti mezi stresem matky v těhotenství a vyšší emocionalitou či vyšší úrovní strachu a úzkosti u jejich dětí, Takegata et al. zdůrazňují, že projevy temperamentu nemusí být v tomto věku stabilní a mohou se měnit. Další omezení takových studií shledali mj. v tom, že většina z nich hodnotila projevy dětí podle dotazníků vyplněných rodiči.

Studie norských autorů (Lund et al. 2025) zkoumala, zda má stres matky v těhotenství (v partnerském vztahu, v zaměstnání či prostřednictvím dalších životních událostí) vliv mj. na emocionální či behaviorální problémy dítěte ve věku 4 roky. Oproti Lin et al. (2017), kteří prováděli výzkum u batolat, zjistili, že při zohlednění genetických a rodinných faktorů neměl stres v těhotenství na sledované oblasti zásadní vliv.

Velmi zajímavý výzkum (Rice et al., 2010) sledoval vývoj dětí narozených náhradním matkám (po IVF), s nimiž děti nebyly geneticky příbuzné. Ukázalo se, že úzkostnost dětí souvisela jak se stresem náhradní matky během těhotenství, tak s psychickou zátěží biologické matky po porodu. Silnější souvislost však byla zaznamenána s postnatálním prostředím, v němž dítě vyrůstalo (ať šlo o biologické příbuzné či nikoliv). Tato studie sledovala i děti s problémovým (konkrétně antisociálním) chováním, kde byla nalezena souvislost pouze s biologickou rodinou, nikoliv se stresem v těhotenství.

Psychické poruchy dítěte (rysy ADHD či autismu)

Ronald et al. (2011) zjistili, že typické stresory (rozvod, stěhování) v těhotenství vykazovaly mírnou spojitost s projevy ADHD a u chlapců i autistických s autistickými rysy ve věku 2 let (přestože však dosáhla statistické významnosti, velikost účinku asociace byla velmi malá – 1%). Jedním z omezení výzkumu bylo, že jak rysy ADHD, tak i ty autistické byly hodnoceny pouze pomocí dotazníků vyplněných rodiči (nemuselo tak jít o objektivní hodnocení). Poukázali rovněž na možnost, že tytéž geny, které způsobují sklon k prožívání stresu u těhotných žen, mohou rovněž samy o sobě ovlivňovat riziko rozvoje vývojových problémů i u jejich potomků a ty pak nemusí být ovlivněny stresem samotným. To naznačuje i studie (Rice et al., 2010) zkoumající vývoj dětí narozených náhradním matkám (po IVF), s nimiž nebyly příbuzné. Ukázalo se, že projevy ADHD u dětí souvisely pouze s genetickými faktory ze strany jejich biologické rodiny než se stresem náhradní matky během těhotenství (autistické rysy tato studie nezkoumala).

Kateřina z TěhoDuše

Zdroje:

Delagneau, G., Twilhaar, E. S., Testa, R., van Veen, S., & Anderson, P. (2023). Association between prenatal maternal anxiety and/or stress and offspring's cognitive functioning: A meta-analysis. Child Development, 94(3), 779–801. https://doi.org/10.1111/cdev.13885

Janov, A. (2012). Prvotní otisky: A jejich vliv na život člověka. Maitrea.

Mysl těla. (n.d.). In utero – Jak začínáme, takovými se stáváme [Film].

Lin, Y., Xu, J., Huang, J., Jia, Y., Zhang, J., Yan, C., & Zhang, J. (2017). Effects of prenatal and postnatal maternal emotional stress on toddlers’ cognitive and temperamental development. Journal of Affective Disorders, 207, 9–17. https://doi.org/10.1016/j.jad.2016.09.010

Lund, I. O., Hannigan, L. J., Ask, H., et al. (2025). Prenatal maternal stress: Triangulating evidence for intrauterine exposure effects on birth and early childhood outcomes across multiple approaches. BMC Medicine, 23, 18. https://doi.org/10.1186/s12916-024-03834-w

Milgrom, J., Hirshler, Y., Holt, C., Skouteris, H., Galbally, M., East, C., Glover, V., Reece, J., O'Donnell, K. J., Walker, S. P., Malloy, S., & Gemmill, A. W. (2023). Early intervention to prevent adverse child emotional and behavioural development following maternal depression in pregnancy: Study protocol for a randomised controlled trial. BMC Psychology, 11(1), 222. https://doi.org/10.1186/s40359-023-01244-w

Milgrom, J., Holt, C., Holt, C. J., Ross, J., Ericksen, J., & Gemmill, A. W. (2015). Feasibility study and pilot randomised trial of an antenatal depression treatment with infant follow-up. Archives of Women's Mental Health, 18(5), 717–730. https://doi.org/10.1007/s00737-015-0512-5

Rice, F., Harold, G. T., Boivin, J., van den Bree, M., Hay, D. F., & Thapar, A. (2010). The links between prenatal stress and offspring development and psychopathology: Disentangling environmental and inherited influences. Psychological Medicine, 40(2), 335–345. https://doi.org/10.1017/S0033291709005911

Ronald, A., Pennell, C. E., & Whitehouse, A. J. (2011). Prenatal maternal stress associated with ADHD and autistic traits in early childhood. Frontiers in Psychology, 1, 223. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2010.00223

Takegata, M., Matsunaga, A., Ohashi, Y., Toizumi, M., Yoshida, L. M., & Kitamura, T. (2021). Prenatal and intrapartum factors associated with infant temperament: A systematic review. Frontiers in Psychiatry, 12, 609020. https://doi.org/10.3389/fpsyt.2021.609020

Tse, A. C., Rich-Edwards, J. W., Rifas-Shiman, S. L., Gillman, M. W., & Oken, E. (2010). Association of maternal prenatal depressive symptoms with child cognition at age 3 years. Paediatric and Perinatal Epidemiology, 24(3), 232–240. https://doi.org/10.1111/j.1365-3016.2010.01113.x

White, T., van IJzendoorn, M. H., & Tiemeier, H. (2020). Prenatal maternal stress and child IQ. Child Development, 91(2), 347–365. https://doi.org/10.1111/cdev.13177