Dobrý den, jsem v 7. měsíci a nemůžu se zbavit strachu, že budu špatná matka. Nikdy jsem neměla moc dobrý vzor ve své matce a děsím se, že to samé co dělala ona mě, jednou svému dítěti. Je tohle normální? Někdy mám pocit, že jsem úplně sama, kdo takhle přemýšlí...

Milá nastávající maminko,

Váš strach je naprosto pochopitelný a rozhodně se nejedná o nic neobvyklého. Obavy z toho, že budeme opakovat vzorce našich rodičů, jsou velmi časté, obzvlášť když naše vlastní dětství nebylo ideální. Vaše uvědomění a starost o to, abyste byla dobrým rodičem, je vlastně prvním krokem k tomu, že budete matkou pozornou a pečující.

Je důležité vědět, že už samotná skutečnost, že si tyto otázky kladete, ukazuje na vaši schopnost sebereflexe – něco, co možná ve výchově vaší vlastní matky chybělo. Nepodceňujte sílu vědomého rozhodnutí dělat věci jinak.

Co vám může pomoci:

• Mluvte o svých obavách s partnerem nebo blízkou osobou, které důvěřujete

• Zapište si konkrétní aspekty výchovy, které byste chtěla dělat jinak než vaše matka

• Zaměřte se na své silné stránky a hodnoty, které chcete svému dítěti předat

Jsme tu pro vás a věřím, že svou schopností sebereflexe a odhodláním být lepším rodičem máte skvělé předpoklady stát se právě tou mámou, kterou jste si sama přála mít.

Tereza z TěhoDuše

Ahoj! Už nevím, co mám dělat. Jsem ve 24. týdnu a mám strašný problém - VŠICHNI mi pořád sahají na břicho!!! Tchyně, kolegyně v práci, dokonce i cizí ženský v čekárně u doktora! Jak mám těm lidem říct, ať mi dají pokoj, aby si nemysleli, že jsem nějaká hysterka??? Fakt už mi z toho hrabe, ale přijde mi blbý je odmítat. Co když se urazí? A přitom je mi to fakt nepříjemný. Nevím, jestli jsem přecitlivělá, nebo jestli je normální tohle nesnášet??

Milá nastávající maminko,

Určitě nejste přecitlivělá ani hysterická! To, co popisujete, je časté téma, se kterým se potýká mnoho těhotných žen. Vaše tělo je vaše a máte naprosté právo si určit hranice, kdo a kdy se vás může dotýkat – bez ohledu na to, že jste těhotná.

Je pochopitelné, že nechcete nikoho urazit, zvláště blízké osoby. Ale pamatujte, že stanovení hranic není o tom druhého odmítnout jako člověka, ale jasně vymezit, co je pro vás komfortní. Je to projev sebeúcty, nikoli sobectví.

Několik tipů, jak situaci zvládnout:

• Zkuste předcházet dotykům tím, že si zkřížíte ruce před břichem, když vidíte, že se někdo "chystá k útoku"

• Připravte si dopředu odmítací větu: "Vím, že to myslíte dobře, ale mně je nepříjemné, když mi někdo sahá na břicho. Nezlobte se. Díky, že to chápete."

• Pro blízké osoby můžete stanovit přesná pravidla - třeba že vás může pohladit partner nebo maminka, ale ne každý

U cizích osob je naprosto v pořádku být přímější: "Promiňte, ale není mi příjemné, když se mě dotýkají lidé, které neznám." To není nezdvořilé, je to zdravé nastavení hranic. Váš pocit nepohody je naprosto legitimní a důležitý. Těhotenství je intimní období a respektování vašeho osobního prostoru by mělo být samozřejmostí. Péče o vlastní pohodu navíc není sobecká – je to péče i o vaše miminko.

Držím vám palce a pamatujte, že péče o vaše hranice je projevem síly, ne slabosti.

Tereza z TěhoDuše