Dobrý den, jsem v 7. měsíci a nemůžu se zbavit strachu, že budu špatná matka. Nikdy jsem neměla moc dobrý vzor ve své matce a děsím se, že to samé co dělala ona mě, jednou svému dítěti. Je tohle normální? Někdy mám pocit, že jsem úplně sama, kdo takhle přemýšlí...

Milá nastávající maminko,

Váš strach je naprosto pochopitelný a rozhodně se nejedná o nic neobvyklého. Obavy z toho, že budeme opakovat vzorce našich rodičů, jsou velmi časté, obzvlášť když naše vlastní dětství nebylo ideální. Vaše uvědomění a starost o to, abyste byla dobrým rodičem, je vlastně prvním krokem k tomu, že budete matkou pozornou a pečující.

Je důležité vědět, že už samotná skutečnost, že si tyto otázky kladete, ukazuje na vaši schopnost sebereflexe – něco, co možná ve výchově vaší vlastní matky chybělo. Nepodceňujte sílu vědomého rozhodnutí dělat věci jinak.

Co vám může pomoci:

• Mluvte o svých obavách s partnerem nebo blízkou osobou, které důvěřujete

• Zapište si konkrétní aspekty výchovy, které byste chtěla dělat jinak než vaše matka

• Zaměřte se na své silné stránky a hodnoty, které chcete svému dítěti předat

Jsme tu pro vás a věřím, že svou schopností sebereflexe a odhodláním být lepším rodičem máte skvělé předpoklady stát se právě tou mámou, kterou jste si sama přála mít.

Tereza z TěhoDuše

Ahoj! Už nevím, co mám dělat. Jsem ve 24. týdnu a mám strašný problém - VŠICHNI mi pořád sahají na břicho!!! Tchyně, kolegyně v práci, dokonce i cizí ženský v čekárně u doktora! Jak mám těm lidem říct, ať mi dají pokoj, aby si nemysleli, že jsem nějaká hysterka??? Fakt už mi z toho hrabe, ale přijde mi blbý je odmítat. Co když se urazí? A přitom je mi to fakt nepříjemný. Nevím, jestli jsem přecitlivělá, nebo jestli je normální tohle nesnášet??

Milá nastávající maminko,

Určitě nejste přecitlivělá ani hysterická! To, co popisujete, je časté téma, se kterým se potýká mnoho těhotných žen. Vaše tělo je vaše a máte naprosté právo si určit hranice, kdo a kdy se vás může dotýkat – bez ohledu na to, že jste těhotná.

Je pochopitelné, že nechcete nikoho urazit, zvláště blízké osoby. Ale pamatujte, že stanovení hranic není o tom druhého odmítnout jako člověka, ale jasně vymezit, co je pro vás komfortní. Je to projev sebeúcty, nikoli sobectví.

Několik tipů, jak situaci zvládnout:

• Zkuste předcházet dotykům tím, že si zkřížíte ruce před břichem, když vidíte, že se někdo "chystá k útoku"

• Připravte si dopředu odmítací větu: "Vím, že to myslíte dobře, ale mně je nepříjemné, když mi někdo sahá na břicho. Nezlobte se. Díky, že to chápete."

• Pro blízké osoby můžete stanovit přesná pravidla - třeba že vás může pohladit partner nebo maminka, ale ne každý

U cizích osob je naprosto v pořádku být přímější: "Promiňte, ale není mi příjemné, když se mě dotýkají lidé, které neznám." To není nezdvořilé, je to zdravé nastavení hranic. Váš pocit nepohody je naprosto legitimní a důležitý. Těhotenství je intimní období a respektování vašeho osobního prostoru by mělo být samozřejmostí. Péče o vlastní pohodu navíc není sobecká – je to péče i o vaše miminko.

Držím vám palce a pamatujte, že péče o vaše hranice je projevem síly, ne slabosti.

Tereza z TěhoDuše

Dobrý deň.
Som tehotná v 7mesiaci. Doma mam 3 ročného synčeka. Mame spolu krasny vztah. Veľa sa mu venujem, rada sa s im hram, pomaha s domacimi pracami (tak po svojom), chodime na vylety, komunikujeme. Ked som bola tehotna s nim mala som neobmedzene mnozstvo casu na naladenie sa na neho v brusku a na porod. Teraz je to uplne ine. Belmi si to vyčítam. Nedokazem sa pravidelne venovat tehotenskej joge ako pri prvom synovi, nemam cas akoby sa naladit namiminko v brusku, ako by rastlo a ja som to ani nestihla navnimat. Mam vycitky, ze este sme mu ani nevybrlai meno (prvy ho uz mal vybrane asi v 3 mesiaci tehotenstva). Mam strach z toho ako to budem robit ked budu na svete obaja, venovat sa starsiemu aj babatku...Hovorime so synom o miminku, ale on nie je moc na ine deti, radšej sa hra sam a ani o miminka v okoli nejaku velky zaujem...Prvy syn bol kludne miminko a rada to pripisujem tomu, ze som na naheo naladila, od zaciatku som vnimala jeho potreby. Bojim sa, ze s druhym to take nebude..Ze bude nekludny, a ze nam bude trvat kym sa na seba naladime..Ani neviem aku radu potrebujem, mozno len slova podpory..Mam pocit, ze uz teraz je to tazke a co bude potom az sa narodi? Dakujem za precitanie dotazu. Krasny den zelam.

Dobrý den,

děkujeme za Vaši zprávu a za sdílení Vašich pocitů i obav. Je zcela pochopitelné, že můžete mít starosti ohledně toho, jak novou situaci zvládnout, nebo že ani jednomu ze svých dětí nedokážete dát tolik, kolik byste chtěla. A stejně přirozené je i to, že během druhého těhotenství – i po něm – už není tolik prostoru věnovat každému z dětí zvlášť tolik pozornosti. Rozhodně si to nemusíte vyčítat. I když může být tohle těhotenství jiné než to první, vztah s druhým miminkem se bude přirozeně rozvíjet i po jeho narození – těhotenstvím nic nekončí. 

Z Vašich slov je cítit, jak moc na své děti myslíte a jak důležité pro Vás je, aby se obě cítily přijímané a milované. Už jen to, že o situaci přemýšlíte a snažíte se připravit sebe i své dítě na příchod sourozence, je velmi důležitý krok.

Každá rodina si hledá svůj vlastní rytmus, ale třeba by pro Vás mohly být užitečné některé z těchto nápadů:

• Pokračovat v přípravě staršího dítěte na příchod sourozence (což už dle popisu děláte), mluvit s ním o tom, jaké to bude, případně zkusit najít v dětské knížce maminky s velkým těhotenským bříškem, obrázky miminek apod.

• Před porodem můžete pořídit panenku a ukazovat na ní staršímu dítěti péči o miminko, zahrát si s ním různé situace – jako kojení, přebalování atd. Po narození miminka může panenka zůstat staršímu synovi, aby měl možnost “pečovat” o ni, zatímco Vy se budete starat o miminko.

• Přiměřeně věku ho zapojovat do péče – třeba formou malých úkolů. Nemusí miminko chovat, ale může podávat pleny, vybrat oblečení nebo pomoci s přípravou koupání.

• Někdy se také doporučuje dát staršímu dítěti po narození miminka “dárek od sourozence” – může to pomoci vytvořit pozitivní první dojem.

• Pokud to bude možné, zkoušet hledat chvilky, kdy se budete moci věnovat staršímu individuálně (například když mladší bude spát). A když to nepůjde, můžete zkusit společný čas tak, že budete mít miminko třeba na klíně či v nosítku a zároveň si hrát se starším.

• Pokud máte někoho, koho můžete požádat o pomoc – partnera, širší rodinu, kamarády – je dobré využít i tuto možnost. I drobná pomoc (např. pohlídání jednoho dítěte, přinesení jídla, abyste nemusela tolik vařit apod.) může mít velký dopad.

A v neposlední řadě: snažte se pečovat i o sebe – v rámci možností. Pokud teď nezbývá čas na těhotenskou jógu, zkuste třeba procházku, pár minut klidného dýchání, teplou vanu (například s mořskou solí), nebo si udělejte chvilku na šálek čaje či jiného oblíbeného nápoje. Někdy pomůže i drobnost.

Pokud se Vám podaří udělat si chvilku pro sebe a relaxovat, je možné, že tak pro Vás bude snazší ladit se nejen na Vás samotnou, ale i na miminko, které je na cestě. Můžete třeba chvíli pomalu a zhluboka dýchat, soustředit se pouze na svůj dech, ostatní myšlenky odsunout dočasně stranou, a pak si zkusit třeba představit své miminko v bříšku (jak teď asi vypadá, v jaké je zrovna poloze) a zkoušet k němu promlouvat, v duchu nebo i nahlas. Můžete mu říkat, co máte zrovna na srdci. Pokud byste i tak měla pocit, že se Vám na miminko nedaří dostatečně naladit, stále platí, co je uvedeno výše - vztah mezi Vámi se bude vyvíjet i po narození a vždy bude možné hledat další cesty, jak tomu napomoci.

Je naprosto v pořádku mít obavy – nejsou známkou selhání, ale důkazem, že Vám na Vaší rodině opravdu záleží.

Držíme palce, ať celé období proběhne co nejlépe – ať pro Vás, pro staršího syna i pro miminko, které se na Vás teprve chystá.

Tým TěhoDuše

 Jak přijmout duhové těhotenství a přestat se bát? Dobrý den, jsem v 5. měsíci těhotenství (22 tt). Máme za sebou ztrátu miminka - v dubnu 2024 mi v 19. týdnu těhotenství náhle praskla plodová voda a ve 21. týdnu jsem porodila. Celé těhotenství bylo v pořádku, byl to velký šok. A to, že to byla velká bolest, když mi novorozená dcera zemřela tři minuty po narození, Vám nemusím psát... Ta bolest, kdy jsme museli s přítelem (teď už manželem) zařídit rodný list a také pohřeb, byla obrovská. Teď jsem po druhé těhotná a neskutečně se "plácám" ve vlnách depresí a velkého strachu. Mám flashbacky na ten porod (jen okrajově zmíním, že podmínky porodu a celá situace v nemocnici to bylo strašné, žádná empatie, lékaři nevěděli, co se mnou mají dělat! A to jsem rodila na gynekologii v nemocnici, která o sobě prohlašuje, že má špičkové odborníky, profesionalitu a lidský přístup... Naprostá ztráta důvěry, opravdu nevím, kde budu podruhé rodit). Přepadávají mě velké úzkosti, že nezvládnu zařídit další pohřeb. A že kdyby se něco stalo, nebo kdybychom měli postižené dítě, tak se psychicky zhroutím úplně. Já vím, všechno vidím černě. Ano, přála jsem si znovu otěhotnět a mít duhové miminko. My s manželem oba. Ale nevěděla jsem, že to bude tak těžké. Úplně nejhorší jsou věty mojí mámy: musíš být silná, nesmíš se vracet do minulosti, musíš myslet teď na miminko, které čekáš. Musíš si hladit bříško, musíš si s ní povídat, musí vědět, že je milovaná a že se na ni těšíš. Opak je pravdou. Mám velký problém se na druhou dceru "navázat" . Jakoby vevnitř sebe mám blok se k ní citově připoutat. Samozřejmě vím o studiích, že nechtěné děti mají potom psychické problémy a je potřeba je milovat hned jak jsou v bříšku. Z toho mám největší strach - že jí tímto mým myšlením ublížím. Nevím, jestli jsou to i těhotenské hormony třeba, ale mám strach už úplně ze všeho. A říkám si, že jsem třeba neměla už otěhotnět. Že nebudu dobrá máma. Že na to nemám... V naší republice bohužel stále chybí dostatečná podpora pro ženy a rodiny po ztrátě miminka - prostě se o tom nemluví. O ztrátě v POKROČILÉM těhotenství. Děkuji Vám za to, co děláte. Samozřejmě, že vím, že bych potřebovala psychologa. Ale svěřovat se nějaké mladé psycholožce, která nemá děti? Psychologovi muži? Psycholožce, která má zdravé děti a ztrátu novorozence nikdy neprožila? K psycholožce jsem nějakou dobu docházela, ale nikam to nevedlo. Přijde mi, že mé pocity nikdo nedokáže pochopit.

Dobrý den,

děkujeme vám za vaši důvěru a odvahu napsat nám o tak bolestivé zkušenosti. Především chceme říct, že vše, co popisujete, je naprosto přirozená reakce na traumatickou ztrátu vašeho prvního miminka. Vaše pocity strachu, úzkosti i obtíže s napojením se v rámci současného těhotenství jsou normální součástí truchlení a duhového těhotenství.

To, co prožíváte, není slabost ani selhání. Duhové těhotenství (těhotenství po ztrátě) je psychicky mimořádně náročné. Strach z opakování tragédie, flashbacky, úzkosti - to vše patří k této zkušenosti. Nejste v tom sama, i když se tak teď možná cítíte. Také je přirozené, že se vaše psychika brání před dalším možným zraněním. To neznamená, že vaše miminko nezačnete milovat nebo že jí škodíte. Citová vazba mezi dítětem a rodiči se z velké části tvoří v prvních letech života dítěte, ale vyvíjí se i v těch dalších. Láska může přijít postupně, často se tvoří až po narození dítěte, a to je v pořádku.

Musí být velmi náročné slyšet věty typu "musíš být silná". Jsou velmi škodlivé a není to pravda. Máte právo truchliti, mít strach a být zranitelná. Síla nespočívá v potlačování emocí, ale v jejich prožívání a postupném zpracování. V tom vám může pomoci odborník. Chápeme však vaši frustraci z předešlé psychologické péče, proto bychom nyní upřednostnily odborníka se specializací na perinatální ztrátu. Doporučujeme:

• Kontaktovat organizaci Prázdná kolébka (prazdnakolebka.cz)

• Organizaci Dítě v srdci (dite-v-srdci.cz), která se specializuje na podporu po ztrátě miminka - mají facebookovou skupinu i poradkyně, co se ženám velmi poctivě věnují.

• Hledat psychology specializované na perinatální oblast, např. u nás v TěhoDuši nebo v naší Síti podpory.

Co se týká porodu, váš strach z opakování traumatické porodní zkušenosti je naprosto oprávněný. Po tom, co jste prožila, je přirozené, že se bojíte dalšího kontaktu se zdravotnictvím. Máte právo na laskavou, empatickou péči. Možná vám pomůže vědět, že máte možnosti:

• Změna nemocnice: Nemusíte rodit na stejném místě jako v předchozím případě. Informujte se o porodnicích, které kladou důraz na lidský přístup. Častěji se jedná o menší porodnice, zároveň je vhodné vybrat takové prostředí, kde se budete cítit co nejvíce bezpečně. Některé mají specializované programy pro ženy po ztrátě miminka.

• Porodní plán: Napište si, co potřebujete - třeba aby s vámi personál mluvil klidně, aby vás informovali o každém kroku, nebo aby respektovali vaše obavy. Není to rozmazlování, je to péče o sebe.

• Soukromá porodní asistentka: Může vás provést celým těhotenstvím i porodem s individuálním přístupem a kontinuitou péče. Oproti pracovníkům v klasických těhotenských poradnách bude mít více času probrat s vámi vaši situaci podrobněji, z více stran a poradit s výběrem porodnice. Během porodu vám pak může mj. dodat větší pocit bezpečí, usnadnit komunikaci s personálem. Vhodné je vybrat si takovou porodní asistentku, která vám zároveň "sedne" i lidsky.

• Dula: Další možností je přítomnost duly - ženy, která by byla u porodu jen pro vás. I ona vás může podpořit, pomoci komunikovat s personálem (na rozdíl od porodní asistentky většinou nemá zdravotnické vzdělání, i ona však může být velkou oporou).

• Předporodní návštěva: Domluvte si schůzku s porodníky předem a řekněte jim o své zkušenosti. Chápeme, že může být velmi náročné vyprávět tuto bolestivou zkušenost opakovaně různým zdravotníkům. Možná by pomohlo poprosit, aby si vaši situaci poznamenali přímo do dokumentace - pak to budete muset vysvětlit jen jednou. Klidně požádejte manžela, aby vám s tím pomohl nebo to řekl za vás. Není to slabost - je to péče o sebe samou.

Závěrem bychom vám chtěly říct, že už jste udělala obrovský krok tím, že jste nám napsala a sdílela s námi svou bolest. To vyžaduje nesmírnou odvahu. Teď na sebe zkuste být laskavá. Často našim klientkám v podobné situaci pomáhá, když k sobě mluví jako ke své nejlepší kamarádce. Když vás napadne "nejsem dobrá máma", zeptejte se: "Řekla bych tohle i nejlepší kamarádce, kdyby byla v mé situaci?" Pravděpodobně ne, že?

Vaše dcera, kterou jste ztratila, bude vždy součástí vaší rodiny. A ta, kterou čekáte, nepotřebuje perfektní mámu - potřebuje mámu skutečnou, s její bolestí i láskou.

S úctou a podporou,

Tým TěhoDuše

Dobrý den, moje kamarádka je ve 13 tydnu těhotenství a potřebovala by jit z psychicky důvodu na interrupci, ale nikdo ji nechce napsat posudek. Co má delat?

Dobrý den,

vnímáme, že se vaše kamarádka nachází ve velmi náročné situaci a cítíme, jak moc se snažíte jí pomoci. To, co prožívá, je skutečně těžké a je naprosto legitimní, že hledá řešení. Psychicky náročné situace v kombinaci s časovým tlakem mohou být velmi vyčerpávající, proto chceme, aby věděla, že psychické obtíže jsou stejně validní jako fyzické problémy a že má právo na pomoc a podporu.

Situace, ve které se nachází, není výjimečná - mnoho žen se potýká s podobnými výzvami. Ať už prožívá cokoli, její pocity jsou oprávněné a rozhodně na to nemusí být sama. Ve 13. týdnu těhotenství už bohužel v naší republice není možné provést interrupci na přání, ale psychické důvody mohou být validní zdravotní indikací pro ukončení těhotenství.

Kdo může vystavit odborný posudek?

Nejlepší volbou je psychiatr, který může samostatně stanovit diagnózu a vystavit posudek hrazený pojišťovnou. Další možností je gynekolog ve spolupráci s psychiatrem nebo klinický psycholog s atestací, jehož vyšetření může sloužit jako podklad pro lékaře.

Praktické kroky:

Pokud vaše kamarádka měla psychické obtíže už před těhotenstvím, měla by se obrátit na svého stávajícího psychiatra, psychologa nebo praktického lékaře, který ji zná a má přehled o její anamnéze. Ten bude nejlépe schopen posoudit její současný stav v kontextu jejich dřívějších obtíží.

Pokud se psychické obtíže objevily až v souvislosti s těhotenstvím, bude potřeba najít nového odborníka. V takovém případě doporučujeme kontaktovat specializované Centrum perinatální duševní péče (https://zahradaprodusi.cz/centrum-perinatalni-dusevni-pece), které má vlastní psychiatri se zkušenostmi právě s psychickými obtížemi souvisejícími s těhotenstvím, nebo se obrátit na nějakou větší porodnici, které obvykle mají vlastní psychiatry specializované na tuto oblast.

V TěhoDuši jsme zde pro vaši kamarádku bez ohledu na to, jak se situace vyvine. Ať už se rozhodne pro pokračování v těhotenství nebo pro jeho ukončení, ať už získá potřebný posudek nebo ne - naše psychická podpora a pochopení zde pro ni budou vždy. Víme, že takovéhle okamžiky v životě ženy jsou nesmírně citlivé a žádná by si jimi neměla procházet sama. Jsme připraveni poskytnout bezpečný prostor pro její pocity, obavy i rozhodování.

Držíme vaší kamarádce palce a jsme zde, pokud by potřebovala podporu nebo pouze někoho, kdo ji vyslechne.

Tým TěhoDuše

Dobrý den, moje milovaná švagrová má za pět dní rodit. Má paralyzující strach z porodu. Poslední dobou jen pláče a třese se. Poslední dvě noci nespala. Bojí se bolesti, bojí se nechat si píchnout epidural, bojí se, že nezvládne dítě vytlačit, bojí se, že nebude spolupracovat, že není dost silná, že není dost připravená. Přemluvila jsem ji, aby vyrazili do psychiatrické ambulance. Narazili ale na arogantního mladého doktora, který ji nepomohl, neporadil, nenasměroval. Proto píši já - absolutně nemá důvěru ani motivaci znovu někoho zadat o radu. Má teď pocit, že ji není pomoci, a proto že ji ten doktor nepomohl. Co může udělat? Poraďte prosím. Předem moc děkuji.

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, s jakou se na nás obracíte. Ve svém dotazu se ptáte jak pomoct švagrové, která má krátce před porodem paralyzující strach. Je skvělé, že jste ji povzbudila k návštěvě odborníka. Ta bohužel nedopadla dobře a nyní nevíte, jak dál. Situaci vnímám jako hodně stresující i vzhledem k tomu, jak je časově naléhavá.

I proto bych Vás chtěla povzbudit, abyste při pomáhání švagrové nezapomínala na sebe a na své duševní zdraví. Z Vašeho dotazu jde znát, že vám na švagrové hodně záleží a snažíte se jí co nejvíce pomoci. Myslete ale také na své hranice a možnosti. Zkuste pozorovat, jak se cítíte i vy sama. A kdyby ve Vás situace vyvolávala příliš stresu, je v pořádku dát si na chvíli odstup.

Jako první z možností, jak švagrové s jejím strachem pomoci, mě napadá, že to nejcennější bývá blízkost druhého člověka a empatie. Předpokládám, že takové rozhovory už z Vaší strany se švagrovou proběhly, když se Vám svěřila s tak niternými a nepříjemnými pocity. Můžete dál zkoušet o strachu se švagrovou mluvit, ujistit ji, že ji za její prožívání nesoudíte, že jí chcete být nápomocná a že vám na ní záleží. Zkrátka být s ní v přítomném okamžiku, dát prostor a nutně se nehnat pouze k faktickému řešení.

Popisujete, že švagrová hodně pláče a třese se. Mohlo by jít o příznaky podobné panické atace. Tedy obvykle krátkému stavu, kdy je člověk zavalený intenzivním strachem a je pro něj například náročné zhluboka dýchat, z toho často vychází i ten třes. Nejsem si jistá, jestli se u švagrové jedná přímo o panickou ataku, ale techniky pro její zvládání by mohly být užitečné i v podobných situacích. Zde je přehledná infografika o tom, jak přímo vy můžete pomoci: CZ_How to help someone with panic attack (children) A také obecně jaké techniky pomáhají: CZ_How to handle panic attack 

Zároveň je určitě dobře, že jste ji odkázala na odbornou pomoc. A to vzhledem k tomu, že je strach natolik svazujícící a zřejmě jím velmi trpí, když nespí, pláče a třese se. Dokážu si představit, že je švagrová po špatné zkušenosti s psychiatrem demotivovaná. Můžete zkusit říct, že ne všichni odborníci jsou stejní a že alespoň Vy vnímáte naději, že by se mohlo podařit najít někoho více chápavého. Je mi ovšem jasné, že v současné časově omezené situaci se pomoc hledá těžko. Kdyby byl duševní stav Vaší švagrové výrazně špatný, například mluvila o velké beznaději až ublížení sobě, nebo jste si zkrátka už nebyli jistí, jak dál - doporučuji vyhledat pomoc v krizovém centru. Tam lze přijet kdykoliv a zdejší personál je na krizové situace nachystaný. Krizová centra bohužel fungují pouze v pár velkých městech, jejich seznam naleznete zde: Rozcestník a další důležité kontakty | Podpora v těhotenství Stejně tak zde naleznete kontakty na krizové linky, kde Vás můžou dál nasměrovat a poradit nebo i pomoci zvládnout krizovou situaci. Přišlo by mi skvělé, kdybyste tyto kontakty předala švagrové nebo jejímu partnerovi. K případnému vyhledání dalších odborníků Vám může posloužit naše Síť podpory: Síť podpory | Podpora v těhotenství. Jako vhodný psychiatr nás napadl také MUDr. Šebela: MUDr. Antonín Šebela — Národní ústav duševního zdraví, který se přímo oblastí duševního zdraví v těhotenství zabývá.

Také mě napadá zkusit hledat pomoc přímo v porodnici, kde bude švagrová rodit. Předpokládám, že tam už chodí na kontroly. Zkuste ji povzbudit k tomu, aby se zdejšímu personálu svěřila a popsala, jak moc je strach svazující a tíživý. Můžete se nabídnout sama, že byste ji doprovodila a v tomto rozhovoru s personálem podpořila. Nebo to zkuste probrat dohromady s jejím partnerem, který by také mohl být dobrou oporou. Také je možné vyhledat psychologa, který pracuje přímo v dané nemocnici. Větší nemocnice většinou mívají vlastní oddělení klinické psychologie a zdejší psychologové poskytují podporu pacientům, ale také jsou zvyklí spolupracovat s personálem. Zkuste se na možnost psychologa zeptat lékařů na kontrole nebo je přímo kontaktujte na základě prozkoumání stránek konkrétní nemocnice.

Přeji hodně sil Vám i švagrové a budu držet palce, ať vše dobře dopadne.

Adéla za tým Těhoduše